Soukromí podnikatelé jsou lidmi, kteří nejlépe vědí, co znamená vydělat si na sebe nebo ne. Protože ti jsou za své příjmy zodpovědní sami a nesou tak veškeré důsledky toho, kolik dostanou zaplaceno. Když se jim daří, vedou bohatý život, je-li tomu ale obráceně, pochopitelně strádají. A zatímco by každý podnikatel chtěl žít v luxusu, což je vlastní každému normálnímu člověku, nejednou to bohužel nedokáže a jeho životní podmínky nejsou takové, jaké by si přál. Ba mohou být i nezvládnutelné.
Někdy se prostě v podnikání vydělat dá, někdy je to ale bída. A to třeba i doslova. A nevydělá-li si podnikatel na své živobytí a na provozní náklady jeho firmy, musí logicky řešit hodně zapeklitý problém. Protože musí platit za vše, co s jeho životem a podnikáním souvisí, aby se to zvládlo, jenže nemá žádného mecenáše, který by mu v případě potřeby přispěl na to, na co si onen soukromník nevydělá.
A když tak někomu podobnému dojdou peníze, musí si tento často aspoň půjčovat. Tedy logicky za předpokladu, že se najde někdo, kdo mu půjčí. A kdo půjčí právě takovému podnikateli v nesnázích, který toho nemůže finančním institucím zrovna moc nabídnout, který vypadá tu více a tu méně nedůvěryhodně? Nejednou jedině nebankovní společnost, která neklade na bonitu žadatelů tak vysoké nároky jako banky.
A tak často pomáhá neúspěšným podnikatelům hypotéka bez registru, jež je těmto nejednou dostupná jako jediná z existujících půjček. Tady se totiž nevyžaduje ani dobře vypadající žadatelovo daňové přiznání, tady se to obejde třeba i bez nutnosti mít registry dlužníků bez záznamů, tady nemusí vadit ani jiné nedostatky. Tady dá žadatel o půjčku do zástavy svoji nemovitost, prokáže schopnost nějak splácet a dočká se rychlé a vcelku výhodné pomoci. Která je potřeba, aby se takový soukromník se svým podnikem udržel nad vodou, dokud zase nebude lépe.
